A úvodní fotka z Malagy. 🙂
Zápisky z cest:
Odlet na Tenerife se odehrál ze dne na den. V pátek odpoledne mi začalo docházet, že v Praze jen přituhuje (a teď nemyslím říjnové teploty), tak jsem si v sobotu ráno koupila letenku s přestupem v Madridu, protože moje srdce už dlouho volalo „Tenerife“. V neděli večer jsem vystupovala na letišti Tenerife Sur.
Ubytování jsem sháněla v sobotu odpoledne a buď mám obrovské štěstí, nebo i díky zpomalení cestovního ruchu jsem našla volnou postel ve sdíleném pokoji na severu ostrova. Malebná vila s bazénem, odkud jsem každý den mohla pozorovat takové západy slunce, že kdybych je nevyfotila, sama bych si je nevěřila. Stejně tak jejich snídaně.
Punta del Hidalgo, malá rybářská vesnice už učarovala spoustu turistů.
Vlevo je vidět Pico el Teide, a i když na fotce působí maličký, trochu to bolí, když si ho máte vyšlápnout po svých.
Vždycky jsem si chtěla zkusit setrvat na jednom místě po delší dobu, abych zjistila, co od takového místa k životu vlastně chci. A zjistila jsem, že kromě oceánu toho moc nechci (což když vezmeme v potaz, že jsem rodilá Pražačka, je docela průšvih).
V Puntě je jeden z nejmodernějších majáků na ostrově (možná na celém souostroví), ke kterému se dostanete 15 minutovou procházkou z centra a stojí za to ho vidět. Dalších 15 minut chůze za ním je vyhlídka na Playa de los Troches, kde se nedá tak úplně opalovat, ale výhledy jsou za dobré viditelnost dech beroucí. To je asi tak všechno. 🙂
K vidění nebo prožití je toho v okolí určitě víc, národní parky, pokud máte auto, tak se do půl hodiny můžete ocitnout v oblasti amazonských pralesů, černých pláží a nekonečných serpentin. Za sebe můžu doporučit Almaciga playa, pláž s černým pískem, kde si můžete zkusit surfing a jiné vodní sporty.
Můj skoro měsíční výlet skončil krátkou zastávkou v Malaze, o které třeba zase někdy příště.
